V údolí Zákolanského potoka se rozkládají Zákolany. Nadmořská výška sídel (průměrná) se v Zákolanech uvádí 235 metrů nad mořem.

V obci se nachází Základní škola a Mateřská školka, pošta, obchod a restaurace.

Dnešní území obce patřilo do roku 1850 rakovnickému okresu, od té doby až do roku 1930 do okresu Smíchov, od roku 1930 k okresu Praha-venkov. Zákolany byly až do roku 1960 osadou Trněného Újezda. V roce 1950 přešly obce Trněný Újezd (s osadou Zákolany) a Kováry do nového okresu Kralupy nad Vltavou. Po novém územním uspořádání byly obě obce spojeny a obec Zákolany s osadami Trněný Újezd a Kováry se v roce 1960 stala součástí okresu Kladno. Do třetího tisíciletí vstoupily Zákolany s vlastním znakem a praporem obce, které jí byly uděleny v prosinci roku 2000 předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Historie Zákolan se prolíná s dějinami Budče, nejstarší dochovaná písemná zpráva o obci Zákolany je z roku 1282, kdy byly přiděleny Kapitule Vyšehradské. Zákolany přináležely k hradišti Budeč snad od jeho založení a od vztahu k němu se odvíjí i jejich jméno - Zákolané bydleli za kůly vně hradiště.

Ze Zákolan pochází a působil zde spoluzakladatel českoslovanské sociální demokracie Ladislav Zápotocký - Budečský a v Zákolanech čp. 19 se roku 1884 narodil jeho syn Antonín Zápotocký, pozdější československý prezident (1953 - 1957) a spisovatel.

Obec se proslavila "Zákolanskou polkou", o níž publikoval Jan Neruda a která se vyskytuje i v opeře Bedřicha Smetany "Dvě vdovy".